Jdi na obsah Jdi na menu
 


ZV Vrchoslavice - Mořice 22. května 2010

 

Dnes na nás čekal důležitý úkol. Rozhodli jsme se přihlásit na zkoušky vloh, na které nás nikdo odborně nepřipravoval. Při přípravě jsem spoléhala na vrozené vlohy, které by Bazi mohl mít po svých rodičích. A  taky jsem čerpala ze zkušenností, které mi předávali Jirka a Libka Kolesíkovi při Shanti školce.

Ráno se všichni vůdci sešli na myslivecké chatě ve Vrchoslavicích, kde jsem si při nástupu vylosovala číslo 12. (V naší skupině byla čísla 9 až 15). Po zahájení se všichni rozjeli na určená místa, kde se začalo s disciplínou slídění. Bazi pracoval skvěle a já jsem ze všeho měla úžasný pocit. Po půlhodinové průtrži mračen a silné bouřce jsme pokračovali za neustávajícího deště s disciplínou ochota a chuť do vody. Bazi  předvedl, že je úžasný plavec a vodu přímo miluje, a tak už jsem byla nervózní jen z chůze na řemeni. Ti, co nás znají ví, že moje obavy byly přímo namístě. Trasa, která vedla těsně kolem rybníčku se nám málem vymkla z rukou. Bazimu se zdálo, že plaval málo, a tak ho ta voda přitahovala jako magnet. Naštěstí jsem se otočila a s jasným povelem "k noze"  se vracela k rozhodčím a Bazi poslušně u nohy.

Bylo to za námi a s tím nejlepším možným výsledkem.

Prožila jsem úžasný den a děkuji všem, co mě k pejskaření dovedli.

 

 

 

NVP Olomouc 9. 1. 2010

V sobotu ráno jsme se i za nepřízeň počasí vydali po dlouhé době na výstavu. Myslela jsem si, že Baziho výstavním kruhem provede naše chovatelka paní Libka Kolesíková, proto jsem nebyla ani nervózní. Jenže když jsme obě viděly, co Bazi předvádí při zkušebním kole, tak bylo jasné, že do kruhu musím já. V tom okamžiku se mi roztřásly ruce i nohy a s šílenou nervozitou jsem očekávala ten moment, kdy vyhlásí naše číslo 1821. Jelikož nemám moc zkušeností a Bazi není z výstav taky moc nadšen, nezbývalo mi nic jiného než doufat, že získáme alespoň potřebné VD pro žádost k uchovnění. K mé smůle se nedostavil majitel, který měl číslo 1820, a tak jsem "běžela" první a za sebou zkušeného pana Studeníka. Bazi mě překvapil s jakou trpělivostí stál na stole a nechal se prohlížet paní rozhodčí. Při poslechu pěkného posudku jsem začala být klidnější. Při posledním postoji jsem  neprpělivě očekávala výsledek. Pan Studeník V1 CAC a Bazi V2 Res. CAC. Když jsem to uslyšela, hrkly mi slzy do očí a vůbec jsem se z toho nemohla vzpamatovat.

Moc děkuji všem za podporu a zdá se, že NVP v Olomouci nebyla naše poslední výstava, tak jak jsem tvrdila v sobotu :-)

 

Prosinec 2009

27. prosince jsme se celá rodina vydali na vávštěvu do Velkých Němčic. Renatka nám představila svá nádherná štěňátka. Jsou ještě moc maličká, aby si je mohly moje holky podle libosti pomazlit, ale myslím si, že i tak si přišly na své. Po dobrém obědě jsme se všichni vydali na procházku. Smečka byla nadšená, my už méně, když nám jeden pes po druhém procházeli rukama ve sprchovém koutě. Byli jsme rádi, že jsme mohli vidět i naši psí sestřičku Barušku s paničkou Míšou. Byl to nádherný den :-))

 

 

Hlídáme holky z CHS Shanti Navaro

6. - 8. listopadu 2009

Už dlouho jsme věděli, že budeme hlídat holky Alex, Renée a Athejku. Když se blížil  vytoužený pátek, tak jsem myslela, že moje holky Nikol a Verča už ani nebudou moci jít do školy. Naštěstí je Libka přivezla ve dvě hodiny, a tak začalo naše hlídání. Holky Shanťačky jsou naše srdcová záležitost, a tak přehnané těšení Nikolky a Verunky mě začalo přivádět k šílenství. Přiblížil se věčer, holky nachystaly pelíšky na spaní, ale kdo kde spal se můžete podívat ve fotogaleii. Noc proběhla úžasně klidně. Počasí nám nepřálo. V sobotu po obědě nám přestalo pršet, a tak jsme mohli vyrazit všichni ven. Pejsci byli úplně nadšení, já už méně, protože pohled na nažhavené slídící kokry a elegantně se pohybující Athejku v blátivém poli bylo ....... ??? Po procházce jsem vykoupala všechny kokry a na Athejku stačil jen mokrý ručník. Překrásný byl pohled na unavéné spící hafany, a tak jsem využila chvilky pohody a hned jsem taky pochrupovala na gauči. V neděli jsme po obědě vyrazili na procházku i s naší novou kamarádkou Adinou a starým kamarádem Danem (oba retrývři). Bylo to super, koupání už méně, ale usoudila jsem, že je to lepší, jak hodina v posilovně. Libka s Jirkou přijeli večer, v rychlosti nám povyprávěli zážitky z Prahy a hlídání nám skončilo. Byla to dobrá zkušennost, ale vím, že jeden pejsek mi prozatím stačí.

Dokonce jsme měli i spoustu návštěv, které byly zvědavé na "naše" psí kamarády.

 

 

Červenec 2009

 

Dovolená nás teprve čeká, a tak si užíváme každou volnou chvilku jak se dá. Hlavně, když se nám vrátí náš tatínek dřív z práce je to pro nás vždy výzva něco společně podniknout. Jelikož je rybář, většinou naše společné chvíle trávíme u vody, což Bazi s radostí vítá. Během července jsme několikrát navštívili statek u Lutína, kde je velmi krásně. Taťka chytá ryby, Bazi prohání kačeny v rybníčku a holky mají kolem sebe spousty zvířat, o které se mohou starat (viz. foto prázdninová dobrodružství). Je to místo, kde si všichni příjdeme na své a zároveň jsme všichni spolu. Já s Bazim slídíme po polích a loukách a užíváme si krásné přírody, vody a taky každé kaluže,...

Také jsme se aktivně pustili do trénování agility a v sobotu

1. srpna jsme se byli podívat na závodech v agility, které se konaly v Prostějově. Přišli jsme povzbudit naši trenérku Míšu, která závodila s Kačenkou a Bínou. Byl to super zážitek a také nás to nakoplo k dalšímu trénování.

 

 

Suchý 4. - 6. července 2009

Na prodloužený víkend jsme se vydali na Suchý pod stan. Jelikož celý týden byly bouřky a pršelo, tak jsme se trochu báli, abychom nebyli všichni ještě ten den večer doma úplně promočení. Naštěstí nám to vyšlo. Bazi byl úlně nadšený, protože pobyt v krásné přírodě si užíval všemi čtyřmi tlapkami. Na procházky do lesa, po loukách a po polích jsme chodili několikrát za den. Nejvíce byl ale spokojený ve vodě - je to prostě kokr jak má být.

Počasí vyšlo i na koupání, opékání špekáčků, chytání ryb a spousty hloupostí. Maminkám nejvíce chutnalo 2 l mojito, které bylo přímo báječné.

I když jsme byli mezi nepejskaři, myslím, že naše první stanování dopadlo dobře.

 

 

 

Návštěva naší kokří maminky ve Velkých Němčicích

12. a 13. června 2009

 

V pátek večer jsme dorazili do Němčic, kde si Nikolka a Verča hned našly zábavu. Jak jinak, než hraní si s celou psí smečkou. Ráno, po dobré snídani jsme zajeli do Valticko - lednického areálu. Naši procházku jsme začali u Janohradu, kde právě probíhala svatba. Pejsci byli úplně nadšení z nádherného výběhu se spoustou vody. Prošli jsme se k Minaretu, kolem zámku a na zpáteční cestě jsme se zastavili na Mušově, kde náš tatínek chytal ryby. Byla to úžasná sobota plná zážitků. Před naším odjezdem mi Libka pomohla s úpravou Baziho a jako fešáci jsme se večer vrátili domů.

 

Zkoušky vloh Štětovice 23. května 2009

 

Dnes jsme se jeli podívat na zkoušky vloh, abychom věděli co nás v budoucnu čeká. Naše kamarádka "myslivec" Hana s Gimem (v srpnu bude mít dva roky) jeli také, a tak jsme si nepřipadali úpně ztraceni. Při prezenci se nedostavil jeden vůdce, a tak Hana, která už jednou na vlohách byla se svým psem Ernym, hned bez váhání skočila jako náhradník. Stali jsme se tedy velkou psychickou podporou a vyšlo nám to. Gim zkoušky udělal v první ceně a my  jsme se mohli všeho účastnit a koukat na celou akci. Dnes už jsme klidnější, protože víme, co nás čeká a když ještě trochu potrénujeme, určitě to výjde v budoucnu i nám.

 

Víkendový výcvik Brod nad Dyjí 16. a 17. května 2009

 

V pátek 15. 5. jsme se celá rodina rozjeli směr Mušov, kde má náš děda postavený karavan po celou rybářskou sozónu. Náš tatínek si spokojeně vybalil rybářské náčiní a já měla čas přemýšlet, co mě o víkendu vlastě čeká.

V sobotu ráno jsem se s malou nervozitou, Bazim a holkama (moje dcery Nikča a Verča) vydala do Brodu. V devět hodin jsme začali s výcvikem, který vedl Mirek Horáček. Bylo pro nás trochu nevýhoda, že jsme jako úplní začátečníci vstoupili mezi sehranou partu lidí, kteří se znají a ví co mají dělat. Pro mě byl trochu zmatek začít se orientovat v myslivecké terminologii, ale po čase jsem se s tím nějak poprala a vytvořila si názvy svoje (ač se to Mirkovi líbilo nebo ne).  Útěchou pro nás bylo, že na část dopoledního výcviku přijeli Libka a Jirka Kolesíkovi s polovinou psí smečky, kteří nás dost podpořili.

Cvičili jsme v krásném prostředí, kde bylo plno zvěře a zajímavých pachů pro naše psí miláčky. Pokoušeli jsme se s Bazim o slídění a prohánění zajíců, se kterým nám pomohl krásný kokřík Benji se svojí paničkou Luckou. Začali jsme trénovat aporty, které nebyly u nás moc oblíbené. Ale časem se to jistě naučíme. Trénování bylo náročné nejen pro Baziho, ale i pro mě. Dopolední výcvik jsme zakončili řáděním ve vodě a díky Benjimu Bazi zjistil, že plavání je vlastně prima.

Na oběd jsme se dostali kolem půl druhé do krásné restaurace, kde nám moc chutnalo a zároveň jsme se rozloučili s Libkou a Jirkou. Pro moje unavené holky si přijel děda a já se vydala na odpolední výcvik zpět do Brodu.

Odpoledne jsme stále procvičovali naše "oblíbené" apotry a večer jsme unavení dorazili na Mušov k zaslouženému odpočinku.

V neděli ráno nás čekalo nádherné počasí a tak s námi vyrazily i Nikča s Verčou. Díky zkušenějším paničkám od kokrů jsem přišla jak se s aportem dostat trochu dál. Zkušenější trénovali práci ve vodě a Bazi si spokojeně plaval a dodáděl s ostatními.

Jsem ráda za nové zkušenosti a za nová setkání a doufám, že nás únava neodradí a příště se zase se všemi setkáme.

Vždyť každý jednou začínal!!!

 

 

Shanti školka 17. - 19. dubna 2009 v Němčicích

 

V pátek kolem páté hodiny jsme dorazili do Velkých Němčic, kde se konala Shanti školka, na kterou jsme se těšili spouty týdnů dopředu. Byli jsme rádi, že se můžeme všichni setkat, protože začátek měsíce pro nás nebyl moc příznivý, co se týče zdraví.

K večeru jsme vyrazili na procházku, ve které se naši pejsci stihli vymáchat v blátě. Rozhodli jsme se pro koupání a skončilo to záchranou akcí Baziho, který skouzl do řeky a nemohl se po blátivém břehu dostat ven. Když už to vypadalo na šťastný návrat domů Baruška objevila velkého páchnoucího kapra, který jí moc chutnal. Ostatní se v něm vymáchali tak, že cestou autem zpět nám nebylo moc dobře. Páteční večer jsme strávili ve sprchových koutech a našich osm psích miláčků koupali a koupali a koupali ......

V sobotu  po snídani začal výcvik. S Bazim jsme trénovali "zapomenutý" povel Ke mně, chůzi na řemeni, odložení a začátky aportu (To se Bazimu vůbec nelíbilo a já jsem dostala taky pěkně zabrat, protože mi to moc nešlo). Musím říct, že Jirka měl se mnou velkou trpělivost a díky němu vím, kde dělám chybu a co musím natrénovat a hlavně jak. Po výborném obědě nás začalo trochu zlobit počasí, a tak došlo i na stolní hry.  Nepršelo však dlouho, a proto vyrážíme do terénu. S pokusy o slídění jsem byla úplně nadšená - myslím si, že nám to s Bazim i šlo. Co Jirko??? Na konci výcviku na nás čekalo překvapení - přijel se podívat i náš tatínek, který pro velké pracovní vytížení s námi do Němčic nemohl jet. Zůstal s námi u večerního táboráku, pak zase musel odjet domů - škoda.

V neděli ráno jsme trochu potrénovali na zahradě a po kafíčku dorazil překrásný brácha Baghíra se svými páníčky. Vyrazili jsme opět do terénu a věnovali se výcviku. Psi byli unavení, plní bodláků a nějakých lepkavých květů z lesa, a tak po návratu následovalo česání a česání a česání a taky stříhání, že Baruško!!!

Kolem čtvrté hodiny jsme s holkama a Bazim vyrazili domů. Verča usnula už v Němčicích a Nikolka za Brnem. Máme spoustu krásných zážitků a doufáme, že příště nás bude víc, ale to říkáme pořád a stále se svých psích sourozenců nemůžeme dočkat.